Úprava pistolové trafopáječky

Transformátorová pistolová páječka může být i životu nebezpečná. Někdy totiž dojde k přehřátí sekundárního vinutí vlivem většího ohřevu trámečků teplem z pájecí smyčky a tím k dojde k poškození izolace mezi primárem a sekundárem. Pak se na sekundární vinutí dostane fáze z primáru. Aby se tomu zabránilo, tak jsem si udělal následující úpravu, která tomu stavu zabrání.

Konce trámečků jsem vyhnul směrem do stran. Závity nedoporučuji dělat vůbec. Po delší době používání se v mědi strhnou. Měď je poměrně měkký materiál a proto závity v něm dlouho nevydrží. Oba trámečky jsem proto provrtal vrtákem o průměru 4mm. Ke spojení jsem použil nerez materiál. Má větší pevnost než obyčejná ocel a teplem trochu mění vzhled. Dále se u obyčejné oceli strhne závit nebo závit v matici při nadměrném utažení. Stalo se mi to. Nízké matice jsou použity nízké kvůli uspoře místa. Nízká nerezová matice vydrží vydrží vice než klasická ocelová, proto jsem použil nerez materiál.

Sekundární vinutí trafopáječky je z mědi a je pokoveno niklem kvůli tomu, že samotná měď bez povrchové úpravy na vzduchu oxiduje. Dále je známo, že měď je výborným vodičem tepla i elektrického proudu. První jmenovaná vlastnost je tu na závadu, druhá ne. K omezení přestupu tepla z pájecí smyčky jsem omezil tím, že jsem do cesty vložil mosaz. Mosaz má horší tepelnou vodivost než měď. Též má horší elektrickou vodivost. Obojí je tu vítané. První vlastnost mosazi způsobí, že se trámečky sekundáru tolik nezahřívají a druhá vlastnost způsobí, že pájecí smyčka neprodukuje tolik nadměrného tepla z důvodu menšího protékajícího proudu vlivem většího odporu mosazi. V důsledku toho je teplota při pájení vodičů a součástek do plošného spoje akorát. Cín se na konci pájecí smyčky nepřepaluje. Teplota na konci smyčky za 5 vteřin stoupne na 300°C. U neupravené trafopáječky teplota na konci smyčky za 5 vteřin přestoupí 400°C. Teplotu jsem měřil přiloženým termočlánkem. Cínová pájka o průměru 2,0mm se u upravené trafopáječky na konci smyčky roztaví zhruba za 3 vteřiny. Pájka byla o tomto složení - 60% cínu a 40% olova. Při tomto poměru má pájka eutektický bod tavení s teplotou kolem 180°C. Upravenou trafopáječku jsem zapnul na jednu minutu a za tu dobu stoupla teplota trámečků na 60°C. U neupravené trafopáječky stoupne teplota trámečků na 130°C.

Úpravu jsem provedl na československé trafopáječce o příkonu 75V.A. Provedl jsem ji experimentálně, nic jsem nepočítal. Napoprvé mi to nevyšlo. Ocel místo mosazi nelze použít. Má sice mizernou tepelnou vodivost, což by bylo výhodné. Bohužel má taky mizernou elektrickou vodivost a proto to v praxi nefunguje. Takže jsem použil mosaz o průměru 2,5mm a je to mosazná pájka pro tvrdé pájení plamenem, autogenem. Mají ji v železářství nebo v prodejnách se svářecí technikou. Abych na mosazi mohl lépe vytvarovat očka pro nerez šrouby M4, tak jsem připravené mosazné tyčky ohřál do ruda plamenem z 2kg propanbutanové lahve a nechal přirozeně vychladnout. Ohřev plamenem způsobí změknutí mosazi. Pak se s ní za studena lépe pracuje. Mosazné podložky jsem mosazi připájel stříbrem. Použil jsem stříbrnou pájku WELCO 1540F s 40% stříbra o průměru 1,5mm a obalenou tavidlem. K pájení jsem opět použil 2kg propanbutanovou láhev s hořákem B7. Použijete-li jiný hořák, tak by měl mít výkon okolo 2000W a špičatý plamen - kvůli bodovému ohřevu materiálu. Teplo z plamene se musí soustředit do bodu. Turbohořák nelze použít. Používá se k plošnému ohřevu. Při pájení na tvrdo se musí ohřát pájený materiál na tavicí teplotu stříbrné pájky. Tak pak vlivem kapilárních sil zateče do pájeného materiálu. Stříbro se musí tavit o pájený materiál, ne samotným plamenem. V opačném případě bude spoj nedokonalý - studený.

Jako pájecí smyčku používám elektrodrát pro silnoproud o průřezu 1,5mm2. Měděná smyčka má tu nevýhodu, že se rozpouští v roztaveném cínu a časem se přepálí. Sice jsem dříve experimentoval s věčnou smyčkou s ocelovým pokoveným koncem, ale neosvědčila se mi. Cín mi špatně chytal na konec smyčky a konec smyčky se pokrýval okujemi. Musel jsem to často čistit mosazným drátěným kartáčkem. Ocelový poškodí pokovenou vrstvu, takže ho nelze použít. Hadřík či navlhčená houba nepomáhá. Zůstal jsem u klasického měděného drátu. Je levný a tak není co řešit.

S touto úpravou trafopáječky jsem velmi spokojen. Trafopájka se nepřehřívá a cín na konci smyčky se nepřepaluje a navíc nejsem omezen dobou používání trafopáječky. Pracuji s ní libovolně dlouho. Což u neupravené trafopáječky nelze. Tam se musí počítat s přestávkama na vychladnutí trámečků. Nedodrží-li se to, trafopáječku poškodíme. Před úpravou jsem to řešil ochlazováním ve studené vodě. U upravené trafopáječky je ohřev trámečků na 60°C neškodný.

Upravenou trafopáječku nelze použít na spájení větších kovových dílů. Nevyvine se potřebné teplo na konci smyčky. Teplota je akorát pro pájení vodičů a plošných spojů. Trafopáječka po úpravě už není předimenzována. Trafopáječka bez regulace výkonu a bez úpravy je předimenzována. Na spojení větších dílů používám odporovou o příkonu 300W nebo to spájím plamenem.

Někdo namítne, že to bude regulovat autotrafem, budiž, ale je to levné? Nové autotrafo.